Jdi na obsah Jdi na menu
 


nábožensky původ Američanů

Severoameričtí indiáni nezaznamenávali své dějny písemnou formou a zprávy evropanů zachycují až období po příjezdu kolumba v roce 1492 . Dějny , jak je zaznamenávali běloši , byly překroucé a neuplné . Z těchto důvodů nelze přesně rekonstruovat historii zunijské či šošonské kultůry pro dlouhé období , jak je to například možné u středověkého Řecka a Říma . Nejraňejší dokumenty o Zuniních pocházejí z roku 1540 a samotní Zuniové nejsou k nezasvěceným moc zdílní . V případě Šošonů chyběly podrobne informace až do počátku 19 .století . Obdobě je tomu i u ostatních domorodých kmenů Severni Ameriky . Původ severoamerických indiánů lze vystopovat ve stěhování skupin severovíchodních asijských národů na Alijašku a do kanady před šedesáti až třiceti tisíci lety . V období rozsáhlého zalednění byla mořská hladina mnohem niž než dnes a východní sibiř a Aliaška tvořily souvislou zemskou masu . Nově příchozí se mohlimi bez ledu , jako např . Mackenziovým udolím dostat do oblastí s mírnějším podnebím a náhorními plošinami a s dostatkem vysoké zvěře . Přistěhovalci pronikali stále dál na americký kontinent a nejméně kolem roku 8000 př.n.l. sestoupili ze severního okraje severní Ameriky do nejjižnějšího výběžku Jižní Ameriky s dramatickým názvem Ohňová země . Kdo byli tito prvotní lidé , předkové kmenů amerických indiánů ? S největší pravděpodobností šlo o odnože protomongoloidního obyvatelstva ze severovýchodní  části Asie . Jejich konkretní spojovací články s pozdější jazykovou rodinou a archeologickými pozůstatky v Asii se dosud nepodařilo odhalit , ale jejich kurtůrní odkaz v Severní Americe zřetelně naznačuje , že patřili k jedné cirkumpolární a cinkumboreální kultůře , táhnoucí se od Skandinávie přes severní Rusko na Sibiř . Není překvapení , že náboženske rysy hystoricky příbozných národů v této široké kultůře jsou témněř totožné . A tak lovecká tabu , zvířecí ceremonialismus , víra v duchy a šamonizmus byly společné tak zemněpisně vzdáleném národům , jako Sámové ( Laponci ) v severní evropě a Sájodové v severní Asii stejně jako Algonkinové na východě Kanady . Své protějšky mají v cirkumpolárních oblastech Starého a Nového světa dokonce i mýty a mytické votivy . Z hlediska vývoje cinkumpolární vrstva nepochybně obsahuje počátky náboženství v domorodé Severní Americe . Stěhování těchto skupin do Ameriky probíhalo po několik tisíc let . Posledními příchozímy ze severní Asie bili pravděpodobně Athabasové , kteří nyní žijí v západní Kanadě a na Aliašce , ale možná pronikli i na jihozápad . Jejich tamními posledními potomky potomky jsou Apačové a Navahové . Athababaskové patrně patří k čínskotibecké jazikové větvi . A přinesli sebou náboženské myšlenky a obřady časově předcházejcích čínskému svatému království a tibetskému lamaizmu . Jejich původní ideologijí bylo bylo lovecké náboženství , s zmírněné matherárními zvyky , jako byly např . obřad dívčího dospívání .

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář